Váš kůň Vás miluje. Ne pro Váš vzhled, ale pro Vaši lásku.

Červen 2007

ryan 2

16. června 2007 v 19:07
2.DÍL
''Crrr.", zazvonil zvonek v rohu třídy, oznamující konec poslední hodiny. Laura obvykle věci hází do batohu co nejrychleji a nepřehledně, aby byla ze třídy co nejrychleji pryč. Ale dnes se snažila naopak co nejpomaleji. "Pohni!" :sykla na ni Karin. Ale Laura si chtěla co nejvíce prohlédnout toho kluka. Hned totiž poznala, že to je ten kluk, kterého viděla na pohřbu své babičky. Vypadal tak smutně a zároveň tak mile, že Laura nemohla odolat tomu se na něj znovu a znovu podívat…Ryan si toho všimnul a poté co zmizela ze třídy i nabroušená Karin, přistoupil pomalu k Lauře a podal ji ruku: "Čau, já jsem Ryan." Laura ze sebe jen koktavě vydala: "Ahoj, ehm promiň, že jsem se na tebe tak dívala…" Nemusíš se omlouvat, mě to nevadí…Líbíš se mi, nejsi jako ty ostatní holky, které si na mě celou hodinu ukazují a chichotají se a když se na ně podívám hned uhnou a dělají, že se na mě nikdy nedívaly…Zato, ty ses na mě nepřestala dívat ani když jsem se na tebe koukl já…"No víš, já jsme si vzpomněla, že jsem tě viděla na pohřbu mojí babičky a pak jsme tě vůbec neviděla, no a když ses objevil teď u nás ve třídě, tak mě to trošku zaskočilo…":snažila se z toho trapasu Laura vykroutit. "No, víš, já už asi budu muset jít, ale zítra se určitě uvidíme a mohli bychom se po škole někam jít projít":řekl Ryan, nechtěl se totiž už dál bavit o tom co se stalo v hodině dějepisu. "Tak fajn, čau!":nadšeně odpověděla Laura a vyběhla ze třídy takovou rychlostí, že jí ani Ryan nestihl odpovědět.
Laura byla Ryanem a jeho nabídkou tak okouzlena, že si ani nevšimla toho jak si ji divně prohlížel. Jakmile doběhla domů, zavolala Karin. Za prvé se ji chtěla omluvit za to, že s ní nešla domů, za druhé ji chtěla povykládat co se stalo mezi ní a Ryanem a za třetí potřebovala nutně pomoct vybrat oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. "Crrr, halo taky Karin.": ozvalo se poté co Laura vytočila číslo ke Karin domů. "Ahoj, tady Laura, nemohla bys prosím tě přijít ke mně domů? Musím ti nutně něco říct a potřebuji pomoct!": vychrlila ze sebe jakoby jedním dechem Laura. "Jasně, za patnáct minutek sem u tebe!":odpověděla Karin a položila telefon. Laura byla nadšená, Karin se na ni vůbec nezlobila a ještě k tomu má zítra schůzku s Ryanem. Tento den si jí opravdu vyvedl, konstatovala nadšeně Laura v duchu. Už dlouho se jí takhle nedařilo.
Karin za nedlouho zvonila u dveří kde bydlela Laura se Sandrou. Laura jakmile uslyšela zvonek, vystartovala ke dveřím tak rychle, že povalila i květináč stojící na rohu jejího pokojíku. "Ahoj!": zdravila Laura nadšeně Karin. Laura hned zatáhla Karin na sedačku do obyváku a pověděla Karin co se stalo, poté, co odešla ze třídy…Karin tomu nemohla ani věřit, ale své kamarádce to přála a byla z toho nadšená stejně jako ona. Věděla totiž, že s Laura chodila jen s pár kluky a že konečně potřebuje ten svůj monotóní život nějak zpestřit. Obě dvě se vrhly k Lauřině skříně a začali hledat to nejlepší oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. Nakonec se usnesli na tom, že bude nejlepší, když se Laura obleče jako normálně. Bylo už dost pozdě, když šla Karin domů, ale obě byly nadšené z úžasného odpoledne, které spolu prožily. Laura si vlezla do sprchy, umyla se nalakovala si nehty na rukách svým oblíbeným černým lakem, rozčesala si vlasy, šla uložit ke spánku Sandru a šla si sama lehnout do svého pokoje. V hlavě se jí přemítaly všechny události dne, který právě prožila, ale v tom najednou se jí vybavil sen, který se jí předešlou noc zdál a ona si ho už ráno nemohla vybavit. "Ryan…ano, v tom snu byl Ryan, ale co tam dělal??": vybavovala si dále svůj hrůzostrašný sen Laura. "Ne, to snad nemůže být pravda…Ryan v tom snu škrtil mladé dívky…ne, tomu nevěřím…to byl jenom sen!": uklidňovala se Laura. "Ryan je přece tak hodný, milý a sympatický…Nechápu, jak se mi taková blbost mohla o něm zdát…!":zkonstatovala nakonec Laura a pak tvrdě usnula.

ryan

16. června 2007 v 19:06
Jestli vás baví číst.. a rádi si počtete nějaké ty strašidelné příhody nad kterými někdy zůstavá rozum stát, tak si určitě přečtite tento vymyšlený příběh... A pokud vás budou tyto příběhy bavit číst,tak tady budu přidávat další a další.... a teď už poďme na příběh, který se jmenuje RYAN(tento příběh je na díly!)

1.DÍL
Ne, to nemohla být skutečnost…přesvědčovala sama sebe v duchu Laura…když se probudila z toho strašlivého snu, který se jí v noci zdál…
Laura byla tichá a ne příliš výstřední šestnáctiletá dívka , bydlela v Looklandu, malé vesničce, kterou obývalo asi tisíc obyvatel, se svou desetiletou sestrou Sandrou. Rodiče jí zemřeli, když byla malá a na starost ji a její sestru dostala jejich stará babička…Ta, ale před měsícem zemřela a Laura se musela postarat sama o sebe i o svou sestru. Chodila na ne příliš dobrou střední školu, ale spokojit se s tím musela, protože neměla moc peněz a za tuhle školu neplatila skoro nic. Kluci si ji nikdy moc nevšímali a dobrých kamarádek měla míň než prstů na jedné ruce. I když nebyla škaredá ani nekamarádská, jediný její problém byl, že byla příliš stydlivá na to, aby se začlenila do toho "lepšího kolektivu"…Žila si stále tenhle svůj nenápadný život až do té doby, kdy se objevil Ryan.
Ryan byl nový asi osmnáctiletý kluk, který se nedávno přistěhoval do Looklandu. Poprvé si ho všimla v kostele na pohřbu své babičky kde se sešla téměř celá vesnice. Měl na sobě rifle a černou mikinu s nějakým bílým nápisem. Byl velice pěkný, měl tmavě hnědé skoro až černé rozcuchané vlasy a krásné čokoládově hnědé oči. Lauře sice připadalo divné, kde se najednou takový kluk v Looklandu vzal a proč byl sám, bez rodičů, bez sourozenců…Laura, ale nad těmito otázkami přemýšlela pouze malou chvilku, protože Ryan byl tak okouzlující, že na něm Laura mohla oči nechat. Asi za deset minut skončila poslední modlitba v kostele a všichni, kteří se přišli naposled rozloučit s Lauřinou babičkou se přesunuli na hřbitov hned vedle kostela, aby uložili rakev do hrobu…Trvalo asi půl hodiny než byla černá rakev zaházená mokrou hlínou. To už se všichni pomalu začali rozcházet, jen pár lidí přišlo Lauře popřát upřímnou soustrast. "Lauro, už bychom taky měli jít domů.":ozvala se po chvilce Lauřina sestra Sandra. Ale Laura chtěla alespoň ještě jednou spatřit toho překrásného kluk. Poslala Sandru samotnou domů a ještě půl hodiny hledala v kostele i na kostelním hřbitově toho kluka. "Šak se nemohl jenom tak vypařit..":uklidňovala samu sebe Laura. Ten chtíč vidět toho kluka ještě jednou byl tak veliký, že kdyby velké kostelní hodiny neodbily půlnoc, nešla by Laura domů. Vzdala to. Celou noc se jí v hlavě míchalo spoustu vzpomínek na včerejší pohřeb babičky, ale přesto se v těchto vzpomínkách pořád vyskytoval i ten záhadný kluk. Nemohla si pomoct, stále na něj musela myslet. Proč? Čím ji tak okouzlil? Vždyť to byl obyčejný kluk, říkala si celý večer Laura, ale sama věděla, že obyčejný kluk to nebyl. Ráno se probudila asi za deset minut osm se strašlivým snem. Zdálo se jí…Sakra, o čem se jí to vlastně zdálo? Laura si nemohla vzpomenout, dokonce už ani nemyslela na toho kluka. "To je jedno, stejně to byl strašný sen, je dobře, že jsem na něj zapomněla, konstatovala v duchu Laura a pomalu se zvedala z postele…Neplánovala se ani podívat na budík kdyby ho náhodou neshodila z nočního stolku a nevšimla si, že ji za pět minut začíná první hodina…"Do háje!!!: zařvala Laura, čímž zbudila i svou sestru. Hodila na sebe, jako každá den, rifle, černé tričko a přes pás si uvázala mikinu s kapucí a utíkala si vyčistit zuby do koupelny. Za pět minut byla hotová i učesaná. Své dlouhé černé vlasy měla svázané gumičkou v culíku a oči měla namalované černou řasenkou a podmalované tlustými černými linky. Hodila batoh propíchaný mnoha sichrhajzkama na jedno rameno a utíkala celou cestu do školy. 8.15 bylo přesně na kostelních hodinách, když okolo nich Laura běžela. Škola byla těsně vedle kostel. Nebyla příliš hezká, pár okeních tabulek bylo rozbitých a omítka byla opadaná. Přesto byla Laura na tuto školu zvyklá a měla ji dokonce i docela ráda. Vyběhla do druhého patra a zastavila se u třídy s číslem 13. Byla to její třída, ve které už od prváku trávila celé dny a snažila se alespoň něco vnímat z každodenních nudných výkladů učitelů. Zaklepala a stiskla kliku, vstoupila a tiše hlesla: "Omlouvám se, byla jsem u lékaře." Celá třída se zasmála její chabé výmluvě, všichni totiž věděli, že opět zaspala. Učitelka jen mávla rukou a Laura se usadila do lavice. V duchu si nadávala, proč si hned ráno nevymyslela nějakou lepší výmluvu než zase návštěvu lékaře. Seděla vedle Karin. Karin byla jediná holka ze třídy, která se s Laurou normálně bavila. Poté co si Laura vybalila z batohu knížku dějepisu a roztrhané pouzdro Karin do ní lehce šťouchla loktem. "Co je zas?", oprskla se na ni Laura. Máš smůlu, že jsi přošvihla dnešní ráno, šeptala tiše Karin. Do Looklandu se přistěhoval nový kluk a bude s námi chodit do třídy, pokračovala dál Karin. Laura ji, ale příliš neposlouchala, snažila se vzpomenout na ten sen co se jí ráno zdál. Karin do ní šťouchla, aby se už konečně probrala. Laura konečně začala vnímat co se kolem ní děje a otočila se za napřáhlou rukou Karin ukazující toho nového kluka. Nevěřícně na něj koukala, když v tom ji najednou někdo položil ruku na rameno. Laura se pomalu otočila zpátky a všimla si, že nad ní stojí profesorka a nevypadá příliš nadšeně. "Málem bych ti zapomněla Lauro představit nového spolužáka, který s námi bude chodit do třídy", konstatovala tiše profesorka. Jmenuje se Ryan a je mu osmnáct let, více o sobě ti už snad poví on sám…

Alexandřino srdce-2díl

16. června 2007 v 13:38
Cože????? Co to má znamenat???? Dívala sem se na e-mail od neznámého!
Jak mě může někdo milovat????vždyt mě vubec nezná!!!
Divila sem se ..
Teda pěkně sem ztoho nechápala ..
,,určitě si zase dělá ze mě někdo srandu, a jestli jo tak at si mě nepřeje!!"
I když sem to nechápala, a myslela že je to sranda, i tak mi to udělalo radost, ale nastala ta příšerná zvědavost ....
A nevěděla sem jestli mám odepsat nebo ne!!!!né, nebudu dělat debilka ze sebe, abych byla druhým pro smích, rozhodla sem a šla si lehnout!!
Ráno sem vstala a šla sem se převléknout..
Cestou do kuchyně sem si ale vzpoměla na Lenu, na to že sem jí
nemohla včera nikdy zastihnout, tak sem se šla mrknout k ní to pokoje
Ale pokoj byl prázdný , a bylo vidět že v posleli nikdo nespal!!!
Proboha kde je??????
doufám že se na mě nějak nenaštvala a neodešla spát někam jinam!!
Nedokázala sem si odpovědět, chvíli sem ještě přemýšlela a pak mě popadnul hlad ...
Udělala sem si jídlo a pak sem uslyšela dvěře!!!
to bude určitě Lena!!řekla sem si a sedla sem si ke stolu ...
A skutečně byla to Lena, a pádila přímo do kuchyně!!!!
to sem teda zvědavá kde byla!!!
,,Ahoj Alex, jé ty si udělala snídani, můžu si přisednout??"
,,Jasně Leni, sedni si, kde si byla večer????teda jestli mi to nechceš tajit!!"
Sedli sme si a posnídali...
A pak Lena spustila ...
,, Víš Alex, musím ti něco říct!!!!Byla jsem u svého nového přítele!!!!
Cože?????vyhrkla sem, že sem se málem udávila sendvičem!!
Jo mám!!!
A proč si i nic neřekla???
Nevěděla sem jak budeš reagovat!!!
Jak bych měla jako reagovat???Přece ti ho nebudu zakazovat!!!Vždyt ho ani neznám!!!
No právě, přinde dneska na večeři!!!
Fakt????V kolik????
V osm, povečeříme všichni 3 , poznáte se a pak půjde!!!
Aha tak to abychom udělali něco dobrého ne????
No to si piš, nechám to na tobě, jestli ti to nebude vadit, máš pravdu já nejsem moc dobrá kuchařka!!!
Jj, něco udělám, pustím se do toho hned aby sme se pak měli čas nachystat a nemuseli nikam spěchat!!
Tak fajn já se zatím půjdu vykoupat, jo a Alex, má nohu v sádře, měl nehodu na motorce!!řekla a odešla do koupelny!!!
Udělala jsem jídlo, a zatím sem šla do koupelny se umýt!!!!!
Mezitím co jsem se koupala, vyndala Lena jídlo z trouby a nachystala stůl ..
Pak se zavřela do svého pokoje a tam se chystala na tu velkou událost, a já jsem zamířila taky do svého pokoje ..
Tam sem nejdřív přemíšlela co si vezmu na sebe a rozhodla sem se pro každodenní šaty!!
Ohodila sem se a čekala na Lenu..
Po delší době vylezla z pokoje a musím říct že jí to opravdu slušelo!!
Byla nádherná!!!
Ach, Leni, tobě to tak sluší, začala sem ju zahrnovat komplimenty!!!
Děkuju, tobě to taky moc sluší!!!!!taky mi zalichotila a pak sme se objali
Panebože, já jsem tak nervní, to bude v pořádku!!!!
a pak zazvonil zvonek!!!!!!
Je tady vyhrkla Lena a mi seběhli dolů!!!
Tak to sem zvědavá na toho tvýho!!!!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Alexandřino srdce-1díl

16. června 2007 v 13:37
Tak taková byla dnešní noc,asi pěkně chladná.Jinak tohle je naše bydleníčko =)
Každopádně sem nemohla večer na boha spát, furt sem se převalovala a nevěděla jak si lehnout, až sem se na to vykašlala a vstala sem. Jinak tohle se mi nestává často, obvykle spím tak do jedenácti ... =) ještě že nemám žádnou práci to by mě asi zabilo..
A převlékla se, aby mi nebyla v pyžamu taková kosa.
Rozhodla sem se že si půjdu chatovat na internet, třebas se sněkým seznámím, řekla sem si pro sebe, ale vzápětí sem si řekla,,To tak ještě tam narazím na nějakýho úchyláka" pousmála sem se a šla si sednout ke kompu.
Na internetu sem chatovala až do rána ale pak mě to přestalo bavit, tak sem se rozhodla že si půjdu udělat něco k snědku, jen co sem vyšla z pokoje sem ucítila zpáleninu,
No to sem si mohla myslet .. ,,Leno, proboha co to vyvádíš? chceš podpálit celej barák??" řekla sem a vybouchla sem smíchem.
Teda tady je někdo zase vtipnej co?? řekla Lena a podívala se na zpálené jídlo, no co nemusíme mít každej den navaříno to nej.řekla a pousmála se
Teda, chutnalo to odporně, málem sem se ztoho poblila.
Leno,Leno .....povině se budeš učit vařit!!!!jasný????
To víš že jo, každej neumí vařit tak skvěle jak ty, řekla a odešla někam .....
Doufám že se neurazila řekla sem si a pak sem dodala, ale né, ona taková není, mi se furt takhle škádlíme. Když sem vešla do obyváku uviděla sem Lenu jak s někým telefonuje
procházela sem kolem ní a najednou slyšela jak do telefonu řekla,,Neboj o ničem neví a ani nic netuší" Vtu chvíli sem se zastavila a věděla že mi něco Lena musí tajit.
Jo jasně, budu se snažit přijít, neboj, já to nějak vymyslím říkala dál do telefonu až se pak rozloučila slovi:,,Já tebe taky"
Lena někoho má??????Řekla sem nechápavě a neuměla sem si to vůbec vysvětlit, vždyck sme si říkali všechno narovinu a neměli tajnosti. Ona mi něco tají???
Tak to né, musím se jí nějak zeptat, řekla sem si a sedla si k Leně na pohovku a začala se jí nenápadně vyptávat:
Kdopak ti volal Leni???
Mě????ale, to byla kamarádka ještě ze základky.
Kamarádka??a jaká???
tu neznáš řekla a podívala se na mě.
To byla kamarádka???Co předemnou tajíš Leno?Vždycky sme byli kamarádky a tedka mi lžeš?
Já ti nelžu!!!
Ale lžeš!!!slyšela sem váš rozhovor, vypěnila sem, i když sem to nechtěla říct!!!
Cože??takže ty odposloucháváš moje rozhovory?????Do toho ti nic není Alex,promin ale to je čistě moje věc!!!!řekla a odešla do svého pokoje!
Odešla sem do pokoje a tam mi vyhrkli slzy!!!!!!Co je tedka s Lenou????ptala sem se sama sebe a nedokázala si odpovědět!!!!
Bylo mi fakt hrozně tak sem vyběhla z domu zadním vchodem a utekla do parku kam se chodila vždycky když mi bylo smutno, hlavně po rodičích
.
Lehla sem si tam a myslela na to všechno a promijela si furt v paměti Lenin telefonát, a při tom sem asi usla protože..
když sem se probudila tak byla už tma a kosa, tak sem se zvledla a šla jsem do pokoje.
Tam sem se podívala jestli sem nedostala od někoho e-mail a ejhle, jupííííííí někdo mi píše, kdopak to asi bude??? Počítač chvilku pracoval a pak se konečně otevřelo okno s textem, co sem ale viděla to sem nepochopila....

Alexandřino srdce-úvod

16. června 2007 v 13:36
Ahoj, jmenuji se Alexandra ale všichni mi říkají zkráceně Alex, je mi 18 let, jsem jedináček a před půl rokem se mi při autonehodě zabili mojí rodiče který sem milovala. Byl to pro mě šok se kterého sem se nemohla zpamatovat, už sem nemohla dál a myslela jsem že je semnou konec, neměla sem rodiče, najednou se ze mě stal sirotek, a já byla sama, tedy skoro sama nikdy mě neopustila moje nejlepší kamarádka Lena. Ta mi ze všeho pomohla.
Tohle je Lena. Je fakt super vždycky mi pomohla jak sem se už zmínila. Je jí taky 18 a pomohla mi z těch všech mích depresí. Je to super holka která má ráda zábavu, akce a pařbičky, nikdy nezkazí žádnou legraci.Asi před čtcrt rokem mi nabídla společné bydlení, jen mi dvě, neváhala sem a hned přikývla, takže tedka v současnosti bydlíme spolu. Tedka už se nestresuju, je mi super, nikdy jí nezapomenu to co pro mě udělala.
Bez ní bych tady už asi nebyla ,, Mám tě ráda Leno "
Jak už sem zminovala, Alexandra s lenou mají společné bydlení, ale jak dlouho jm toto kamarádství vydrží?? Co když se jedna znich rozhodne založit rodinu?? Přeci spolu nemohou bydlet napořád, a jak si poradí s problémama které na ně v blízké budoucnosti čekají? A co kluci??? Často se stává že se na sebe pak navzájem i ty nej. kámošky žárlí.A co je pravdy na tom že se šušká že Alexandřeny rodiče nezemřeli jen pouhou náhodou??
To se všechno dočtete v tomhle komixu: ALEXANDŘINO SRDCE

chlápek

15. června 2007 v 16:09
Toto není strašidelnech příběh, ale je to taková sranda :D:D:D:D tak čtite čtite a věřím že se na konci zasmějete :D!!!!

Stopuje chlápek o půlnoci na kraji silnice. Je bouřka, déšť, auta nejezdí... Najednou vidí v dálce světla vozu, který se k němu blíží - stašidelně pomaloučku.
Je mu to divné, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, naskočí si ...
Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedi! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku do pohybu.
...
Chlápek sedí jak zařezaný, vyděšený k smrti a nemůže se strachy pohnout. Pak se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a utíká pryč.
Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho, takže se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, zapadne dovnitř, objedná si dvojitého panáka rumu a všem návštěvníkům hostice historku vypráví. Posluchači jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou ...
...
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlapi, poručí si grog a rozhlížejí se kolem.
Najednou jeden povídá druhému:
"Hele, vole, není to ten pitomec, co si naskočil, když jsme tlačili auto?"

vrah na zadním se dadle

15. června 2007 v 16:07
Jedna paní učitelka odjížděla svým autem do školy. Byla tma a hned za ní jel velký náklaďák. Jeho řidič občas přepnul potkávací světla na dálková, takže učitelku ve zpětném zrcátku oslňoval. Děsně ji to rozčilovalo. Když nějaké auto předjela, náklaďák se držel těsně za ní. Když zpomalila, zpomalil taky. Občas ji oslnil dálkovými světly. Žena odbočila na úzkou lesní cestu, domnívala se, že tam se za ní náklaďák nedostane. Ale ten se neustále držel těsně za jejím vozem a občas zablikal dálkovými světly.
Když učitelka dojela domů, zaparkovala, vyběhla do domu a zavolala policii. Náklaďák jel stále za ní, zastavil těsně za jejím vozem a řidič zůstal v kabině. Když přijela policie, vyskočil z kabiny a řekl, ať se jdou podívat na zadní sedadlo učitelčina vozu. Tam objevili uprchlého vraha s velkým nožem. Řidič nákladního vozu zahlédl, jak vrah proklouzl do ženina vozu, když brala benzín. Pokaždé, když si vrah připravil nůž, aby ženě podřízl krk, přepnul řidič náklaďáku na dálková světla. Tímto způsobem jí zachránil život.

Obrazek


Tadyk je odkaz na stránku z kama jsem to zkopčila.... Určo mrknite...je to super stránka pro ty, kteří mají rádi takový strašidelný příběhy ;) MRKNITE :D

hlava???

15. června 2007 v 16:06
SUPER!!!!!!!!!!!


Všechno dohromady:D:D

15. června 2007 v 16:05

V kytce je 5 tváří...najdeš je?!

Stařec , nebo žena? Pes, nebo nebo starý muž!??
Váza nebo 2tváře?!
Na první pohled je to hromada odpadků, ale podívejte se líp!!!

Nazlobená a šťastná

15. června 2007 v 16:05

Odstupte asi 3metry od obrazovky ..............TVÁŘE SE VYMĚNÍ!!!!!!!!!!!



slzy radosti 3 díl

15. června 2007 v 16:00
"Ahoj" pozdravím svoje spolužáky. Děcka se otočí, ale pohledy pochopím, že mě zřejmě nikdo nepozdraví a že mi naznačují jak jsem trapná!
"Ježiš! Proč jsem tak blbá!!! Copak si nikdy nezvyknu, že mě nikdo nezdraví a každý ze třídy (i celé školy !! Nevím teda, co moje třída celé škoda o mně napovídala!!!) mnou pohrdá !
Zamířím do prázdné poslední lavice… Usednu jako jediná do lavice sama. Nikdo se mnou totiž nechce sedět! Jako pokaždé vytáhnu z kabele mp3 a poslouchám moje oblíbený písničky, dokud nepřijde učitel/ka.
Zanedlouho už do třídy vpadne pan profesor Žulík s pomůckami na Dějepis.
Jako na začátku každé jeho hodiny si prozkouší jednoho žáka. Nijak extra by mi nevadilo, kdyby mě prozkoušel, protože otázky které Žulík dává jsou opravdu primitivní a navíc jsem se na dnešek učila.
"Ehm… projíždí očima svůj notes !
"Slečna Klára Měkká" po třídě se rozhostí společné uf. Vstanu a zamířím k tabuli.
"Takže slečno Kláro, kdy se konala sedmiletá válka ?" zeptá se mě.
"1756-1763" odpovím naprosto jistě.
"Správně, máte za 1" řekne a s úsměvem podotkne "Jen tak dál"
Mám radost, ale to se nelíbí nikomu ze třídy.
"Šprte" zazní třídou od velmi známého hlasu - Kamil ! Ano jednoznačně to byl on! Jeho hlas bych poznala ani v tom nejhorším snu.
Šprte? Už si na mě zase našli novou přezdívku! Nejdřív jsem byla vtěrka, potom děvka a nyní šprt!
"No tak ticho" zdůrazní Žulík a začíná nám mluvit o Habsburcích.
Sedím na sedačce a přemýšlím co jsem všem udělala, že mě nenávidí?!!! NEVÍM!
Nedokážu to pochopit! A to jsem o rok starší než spolužáci! Dělala jsem totiž rok zdravku, ale ta mi nešla a vyloženě mě nebavila, tak jsem v té době, kdy jsem měla být už v druháku dělala přijímačky na gymnázium! Vzali mě a začala chodit od prvního ročníku spolu s těmito lidmi, kteří mě nenávidí a závidí mi i nos mezi očima!!! Ale nejvíce mě mrzí, že nemám ani jednu kamarádku!
Po chvíli přemýšlení si řeknu "Dost!" a jdu ven se Sally.
Když otevřu domovní dveře slyším ten hrozně upištěný, umíněný a velice nepříjemný hlas!!
S hrozným zklamáním si říkám v duchu - "Oh ne!! BABIČKA!!"
Když vkročím do obýváků uvidím velmi rozvykládanou babičku a k smrti unuděnou mamku.
Babička ke mně rychle přispěchá.
"Ale kohopak to tu máme? No není to ta naše malá Klárušinečka??" nezapomene mne ztrapnit a na přivítanou mi vrazí štípanou pusu!
"Ahoj" řeknu smutným hlasem, což babička samozřejmě nepozná! Copak ona, ta si asi nikdy nevšimne, že u nás není moc vítaný host a že její řeči nesnáší! Musím na 100% říct že taťka po babči nebyl ani náhodou!
S hrůzou si vzpomenu co to zase bude za řeči - proč nemám ještě žádného kluka(abych babičce lhala s tím, že kluka mám, tak to si radši vyslechnu pokárání!) a proč jsem nezůstala na zdravce a proč a proč a proč !!!! NO PROSTĚ HRŮZA!!!!!!!!!!!!!
Radši se rychle vypařím do pokojíčku a mamku, i když mě to mrzí nechám napospas !
Ještě než se usídlím v pokojíčku skáknu k ségře do pokoje a půjčím si nějaký román na zlepšení nálady.
"Hej, Terko!" otevřu dveře a uvidím ségru jak sedí na posteli vypadajíc jak malý oukropeček. Modrý stíny rozmazaný od slz, které jí stíkají do tvářích!
"Ježiš, co se ti stalo??!" zeptám se, ale Terka mi bohužel neopovídá!
"HALO" zeptám se podruhé už trochu nabroušeně.
"Neměj péči" odvětí na mou ustaranou otázku.
"Aha, super!" vezmu si od z její malé knihovničky knížku, která mi padne do oka a vypadnu.
Na čtení se nemůžu soustředit, protože mi pořád v hlavě běhají vzpomínky na mou ustaranou sestru! "Co se sní sakra děje?!!!!!" kladu si tuto otázku v hlavě pořád dokola!
Už jednou trochu naznačila, že má problémy se svým klukem, ale nikdy neřekla nic podrobného!!!! Nebo to není kvůli klukovi?!
Mám strach! Bojím se, aby si něco neudělala! To už by jsem já a i mamka psychicky nevydržely! Dvě ztráty v rodině!
Nejdřív taťka a teď by se mělo něco stát ségře!!!
NIKDY! To nesmím dopustit…

slzy radosti 2 díl

15. června 2007 v 16:00
A už si to kráčím s mojí fenkou Sally v aleji. "Jo, dneska je tak krásně" libuji si a přitom si dávám předsevzetí, že mě dnes, v tak krásném slunečném sobotním dni nic nerozhází !!! Sallynka si to vykračuje na vodítku přede mnou a vypadá stejně spokojeně jako já. "Proboha" už zase stojíme! To je neskutečný, jak musí všechno okolo čeho projde očuchat! Napomenu ji, aby se pořád nezastavovala, protože jsme toho ještě moc neušli a to už jdeme nejmíň hodinu!
Když se rozhodnu, že se už vrátíme domů uvidím Martu.
"Ahoj" křičí na mě už zdálky, když mě zahlédne!
"Čau" odpovím jí na pozdrav. Moc se mi nechce si s ní povídat, protože když se dáte do řeči s Martou je to tak zhruba na 4 hodiny !! No ale nakonec se rozhodnu, že si s mojí bývalou spolužačkou ze základky povykládám.
"Tak co Kláry, jak jde život?" ptá se mě Marta.
"Ale jo, vcelku to ujde. Co ty ?"
"No ani se neptej! Normálně sem potkala jednoho kluka a on je naprosto geniální …
"Proboha, co sem to udělala, že jsem si začala vykládat s tak hrozně ukecanou, byť před rokem ještě mou dobrou kámoškou?" říkám si v duchu.
Rychle jí skočím do řeči, aby se nemohla už víc rozvykládat o svým úžasným klukovi!
"A co je nového na Hotelovce ?" zeptám se.
"Ale nic, znáš to !! Už mi to tam leze krkem! A co ty na gymplu?" zeptá se.
"No, jo dobrý." Odpovím rychle, aby na mě nepoznala tu lež, kterou sem jí právě vpálila, protože zrovna jí se tedy opravdu s mými problémy nemíním svěřovat!
"Marto, prosím tě promiň, ale už budu muset jít! Musím jít pomoct mamce s obědem" zalhala jsem, ale co jiného mi zbývalo."
"To je škoda! Já jsem myslela že jsi povykládáme, ale nedá se nic dělat tedy! No, ale určitě mi zavolej nebo napiš sms!!!" Zdůrazňuje mi Marta.
To jí slíbím, i když vím že to nebude tak brzy a jestli to vůbec někdy bude! Rozloučíme se a já už pádím domů.
Máma mi slíbila, že se mnou půjde odpoledne nakupovat. Svůj slib splní a tak kolem 2 hod. se chystáme a budeme vyrážet! V tom někdo zvoní! "Ty někoho čekáš?" zeptá se mě máma.
"Ne" odpovím jistě! A hned nato se jí zeptám na tu stejnou otázku! Její odpověď je stejná jako ta moje. Položím hřeben se kterým si právě češu svoje hnědé po ramena dlouhé vlasy.
Otevřu a z údivem se zeptám své starší sestry co tu dělá!
"Ani se neptej" odpoví mi Terka zklamaně!
"Hodí kufr do předsíně našeho malého bytečku a valí se do kuchyně na židli.
"Tak co je?" zeptám se jí znova.
V tom se do kuchyně přivalí mamka a stejně jako já před chvílí zůstane v údivu!
"Co tady děláš Terko?"
Dopodrobna nám vylíčí proč z táboření se svými kamarády přijela o 3 dny dřív!
Politujeme ji za 3dny prožité ve stanu s neskutečnými lijáky a bouřkami.
A když jí něčím chceme udělat radost, pozveme ji s námi na nákupy!
Tereza však odmítne s tím, že je hrozně unavená a že na ni myslím něco leze.
Ve 3 hodiny s mámou vyrážíme na nákupy.
"Klárko" řekne mi máma!
"Už půjdeme ať stihneme jít ještě na hřbitov, než zavřou."
Souhlasím…
Za chvíli už stojíme před pomníkem ve kterém leží můj táta a mámin manžel.
Už nebrečím a máma také ne! Je to už rok, co táta umřel po strašlivé havárii.
Tátovi zapálíme svíčky, řekneme mu co je nového a už míříme domů…
Od toho co jsme vyšli ze hřbitova nepromluvila ani jedna z nás! Dokážu si představit co v mámě lítá v hlavě za myšlenky!
Od smrti táty to s našimi financemi jde těžce dolů! Máma pracuje od rána do večera. Akorát o víkendu si musí dát odpočinek. Pracuje jako kadeřnice a proto se za celý týden nachodí až moc!
Tereza sice studuje, ale její kamarádi jí pomáhají shánět brigády ve kterých si opravdu vydělá dobře. Ta naštěstí tedy taky hodně finančně pomáhá! No a já se snažím taky pomáhat! Na brigády chodím taky, sice ne na takové jako moje sestřička, ale vydělávám také!

slzy radosti 1 díl

15. června 2007 v 15:59
SLZY RADOSTI
KAPITOLA 1:
Proč ? Proč je ten život někdy tak těžkej ?! NEPOCHOPÍM TO ! PROSTĚ NE …
Svoje slzy chci udržet, ale když si jenom pouhou krátkou vzpomínkou vzpomenu na to co jsem si zase musela ve škole prožít, nevydržím a slzy mi i přes velké přemáhání začínají téct po tvářích … V duchu si nadávám, že jsem povolila a rozbrečela jsem se, protože vždy se chci držet mamčiných slov - velký holky přeci nebrečí ! Jo copak mamka … Ta bere vždy všechno s nadhledem. Závidím jí !
"Kláro" volá na mě mamka z kuchyně. Pomyslím si : " Ne tak takovou mě máma za žádnou cenu nesmí vidět !" Utřu si slzy a pomalu se plížím za mámou. "Klárko, prosím tě zaběhni mi do obchodu pro mléko." Sice se mi opravdu nechce, ale pro mámu to udělám. Vezmu si od mámy peníze, z věšáku popadnu mikinu, obuji se a už si to pádím z pátého patra po schodech.
Obchod je sice přes půl města, ale dnes mi to nějak nevadí ! Jsem jedině ráda že mě máma poslala, aspoň si provětrám hlavu a nebudu muset myslet na dnešní dopoledne…
Konečně jsem se dostala na řadu ! Paní Krotká mě hned obslouží a já jsem už za chvíli na čerstvě jarním vzdoušku.
"No to snad NE!!! To nemůže být pravda !!" Už zdálky poznávám známé, leč opravdu nesympatické tváře !!! Kluci z mojí třídy. Rychle se otočím a snažím se nenápadně odejít,nebo lépe řečeno zdrhnout ! To se mi ovšem nepodaří!
"Klárinko" volají kluci, které opravdu z celého srdce nesnáším!!!! Neotočím se. Kluky to baví a proto na mě přes celé město volají : "Klárinko" Otočím se a s náznakem vystrčeného prostředníčku klukům naznačím ať jdou do háje a neotravují! Jenže to jsem neměla dělat ! Rozběhnou se za mnou a já se uklidňuji tím, že mě dohonit nemůžou, protože jsou ode mě daleko. Omyl ! Když chci přeběhnout silnici a po silnici absolvovat už pouze krátkou cestu k bytovce s tím že na silnici je přechod, takže určitě nějaký ochotný řidič zastaví a pustí mě přes cestu, tak nezastaví ani jeden !!! Už začínám být pomalu, ale jistě nervózní, když vidím jak se ke mně hoši přibližují! "Aha! Super, je to tu ! Co mi zase můžou chtít ?" pomyslím si v duchu!
"Ale, ale …Klárinko!" Kamil mě chytí silně za paži a jak asi pochopím ještě dlouho ji nehodlá pustit !
"Kampak jsi nám chtěla utéct ?" provokuje mě a ostatní kreténi se jen popadají za břicho.
"Nesahej na mě !"
"Ty si tady nebudeš klást podmínky holčičko !" Kamil mě sevře ještě silněji než předtím tak, že si myslím, že mi asi za chvíli upadne ruka.
"Co si sakra o sobě myslíš ?! Okamžitě mě pust, nebo…"
"Nebo co ?!" dokončí mou větu Kamil !
"Nebo budu křičet." Odpovím mu stroze, ikdyž vím že v mém hlase musel poznat nejistotu!
"Padej !" Zařve na mě a pustí mou už asi odumřelou ruku!
Honem popadnu kabelu, která mi mezitím vypadla na zem a utíkám přes silnici, kde právě zastaví červená Felície a nechá mě přejít.
Rychle, ale ztěžka vyběhnu schody do pátého patra a zazvoním… Mamka na mě spustí kde sem byla půl hodiny a že kdyby si tam skočila sama mohla už být 10x doma!
"Promiň mami, zapovídala jsem se s jednou kamarádkou a úplně zapomněla na nákup. Mrzí mě to!"
"No dobře nic se nestalo, ale příště si pohni!" dává mi kázání máma. Je fakt super ! Úplně ji zbožňuji. I když někdy zvýší hlas, což se podle mě někdy taky musí, je to můj nejmilejší človíček na světě! Mám ji hrozně ráda a nejvíc si na ní cením toho, že si s ní mohu popovídat jako nejlepší kamarádka s kamarádkou! A to úplně o všem… Tedy o všem znamená pouze o tom co sní chci rozebírat! A tahle scénka která se mi před pár minutami stala a stává dost často není to co bych rozebírat chtěla !!! Nechci mámě přidělávat starosti s tím že mě ve škole spolužáci šikanují! Už kvůli tomu že starostí má nad hlavu…

Starshine komix tajemství strašidelného údolí 4 část

14. června 2007 v 22:00
,,Tady je to!"řekne Linda a vezme knížku do ruky a začne si jí číst.
,,Je to velmi zajímavé!Musím se tam vydat!"řekne Linda znovu.
Musím ihned za holkama vezmu si tu knížku a zítra ji sem vrátím"řekne Linda
VE STÁJI
,,Koukejte holky!přečtěte si to!!"řekne Linda.
Po přečtení Lisa řekne:
,,Ano my jsme Duchové na koních a ti ostatní duchové nás chcou zničit i se svými koňmy!"řekla Lisa.
,,Ano!Musím jet hned zítra pro tu mapu vždyt dnes už můžu jezdit protože už je středa!"řekne Linda.
,,Ano!Pojdme si všechny zajezdit!"řekne vesele Alex.
U KONÍ
,,Ahoj Meteore!"řekne Linda.
,,Ahoj Lindo!Konečně si jedem zajezdit ale z toho Strašidelného údolí nemám moc dobrý pocit"řekne Meteor.
,,A proč Meteore?"zeptá se Linda svého koně.
,,Nevím Lindo!"odpoví Meteor.
,,Pudeme si zajezdit"oznámí Linda
NA VYJÍŽDCE
,,Super Meteore!"řekne Linda.
,,Ano Lindo!Dnes se cítím ve formě a plný energie!"řekne radostně Meteor.
,,Co je Meteore?"zakřičí Linda a uvidí zase dívku která jí pronásleduje.Ted ale ne v jejím snu ale před ní!!Ale hned zmizí.
Ted však stála normálně a bezbraně.Než zmizela řekla nenávistně a zlostně:,,Na Strašidelné údolí se nedostaneš!Za pár dní zničím Duchy na koních!Hahahahahaha!!!Hahahahaha!!!!"zmizela.
,,Musíme hned za Frippem ,Meteore!"řekla Linda.
,,Jak chceš Lindo."odpověděl kůň,
U FRIPPA
,,Hmm.Dnes je to tu nějaké divné nezdá se ti ,Meteore?"zeptala se Linda.
,,Ano máš pravdu.Jedeme dál!"řekl Meteor.
,,Dobře!Jedeme..."přikývla Linda.
,,Jsi opravdu odvážná Lindo!"přivítal Lindu.
,,Ehh,no ano!"odpověděla nejistě Linda.
,,Dobře že jsi přišla,Lindo!Je to úplně pravdivé a doufám že ti to zítra vyjde budu tě ochraňovat."řekl Fripp.
,,Ano,myslím si že to s Meteorem zvládneme."řekla Linda a usmála se na Meteora.¨
,,Ta dívka která se ti zjevuje a Alex pronásleduje a na Concordovi jezdí je velmi nebezpečná.Dávej si na ní pozor!To ona zařídila aby jsi spadla přeci.Vylekala tě.Pomáhá Sandsovi a chce vás zničit i mně!Jmenuje se Kennedy a je velmi zlá.Je to sestra Katjy a nejlepší kamarádka Jessiky!!"řekl Fripp.
,,C...Coo...Coože???"odpověděla Linda.
,,Ano je to tak ted se vrat do stájí a vše řekni Anne,Alex a Lise!"řekl Fripp a zmizel.Linda a Meteor se ocitli ve stáji.Jak je to možné,pomyslela si Linda a v dálce zaslechla Frippa:,,To je dar za to Lindo že jsi přišla včas!!"řekl a bylo ticho.Lina s Meteorem se vydali do boxu a pak vše řekla ostatním holkám.
,,Cože?Sestra Katjy?Ty hnusný kozy??"žasla Alex.
--------------------------------------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ--------------------------------------------

Starshine komix tajemství starého přílivu 5 část

14. června 2007 v 21:58
,,Jsem tak ráda že jsem se konečně dostala do stájí!"vydechne Anne,která dnes ve škole rozbila starobilou vázu.,,Teď musí trénovat na ten velký turnaj který se koná v sobotu!"
,,Ahoj Anne,tak co?půjdem s zajezdit drezůru?"na Anne už nedočkavě
čeká její kůň Concorde.
PO PÁR MINUTÁCH....
Concorde se snaží jak nejlepé mu drezůra jde...Ale Anne najednou přijde na mobil SMS.
Anne po tréninku nepozorovaně vyklouzne ze stájí...
Neujede ani kilometr,když...
Concorde najednou zastaví a začne plivat krev....,,Anne,mám asi horečku.Nohy mám v jednom ohni..prosím pomoc mi...."řekne,když přestane plivat krev.
,,Ach Concorde!Nejsme daleko od stájí,doběhnu tam a přivedu veterináře...Počkej ve stínu támhle těch stromů!A nebokj já se vrátím"
Byla snad SMS od Lindy faešná?Co když chtěl někdo Anne a Concorda jen vylákat ke zdroji nebezpečí?Dokáže Anne přivést veterináře včas?

Starshine komix tajemství starého přílivu 4 část

14. června 2007 v 21:57
Další ráno....
,,Chceš si jet zaskákat,Meteore?"ptá se Linda svého koně brzy ráno po tragédii co se stala Alex.Linda ovšem o ničem neví...
PO 2 MINUTÁCH
Meteor,který je dnes plný síly,vyrazil tryskem ihned k překážkám ale...
,,To je..ALEX A TIN-CAN!a bloudí někde daleko..jsou v nebezpečí!"Lindě ,která má možnost vyděn budoucnost,minulost i přítomnost,se zjevila Alex a Tin-Can.
Meteor najednou přestal Lindě odpovídat na otázky a choval se jako kůň,který neumí mluvit.,,Meteore,NÉÉ!"vykřikla Linda,když ji Meteor vytrhl z rukou otěže a začal cválat pryč...Linda zavřela oči...
..a otevřela je když Meteor těsně před mořem zabrzdil.,,Kde...kde to jsme?"zeptala se vystrašeně Linda..
,,Vyvolená...prosím..odhal tajemství...jsi jediná v bezpečí...pomoz ostatním..."jako by někdo mluvil..Linda věděla,že musí jít do knihovny!
Již jeden duch na koních poznal sílů Starého přílivu.Času je však málo.Tato bojovnice dobra je jediná,která nejen že ví o tomto kouzelném prameni,ale jako jediná je v bezpečí.
Nad Jorvikem se stahují mračna.Vítr vypráví o zvěstích zla,která jsou mnohem horší než předchozí..Vše co dosut duchy na koních potkalo,byla jen zkoužka odvahy...Co však přijde teď?Kdo dokáže zachránit duchy na koních?Jorvik je v nebezpečí...Větším než kdy jindy...

řeka smrti 4

14. června 2007 v 21:55
VE STÁJI
,,Ach, Concorde, řekni něco!" říká Anne prosebně. ,,Anne...Můj čas pomalu končí. Měl jsem tě celý život rád..." říká slabě Concorde. ,,Concorde, nemáš tušení, co by tě mohlo vyléčit? Ptala jsem se pana Hermana, veterinářky, Lisy i Lindy, ale nic nevědí." ,,Anne, vyléčit mě může jen jediná rostlina. Jmenuje se Vlčí utrpení, ale víc o ní nevím. Alex bude vědět více. Ale teď mě nech spát," říká unaveně Concorde, zhluboka si vydechne a usne. Anne vyběhla ven. Za deset minut uvidí Alex. Alex říká Anne, co se dozvěděla od Frippa. Podá Anne fotografii Gangu Leitshine a říká jí: ,,Radši jeď okamžitě do oázy klidu. Na Concordovi jet nemůžeš, tak jdi za Hermanem a zeptej se ho, jestli by ti nepůjčil nějakého stájového koně."
U HERMANA
,,Pane Hermane!" křičí Anne. Vysvětlí Hermanovi situaci a Herman říká: ,,Jeden kůň by se tady našel, ale nikdo na něm nechce jezdit, protože vypadá hrozně směšně. Je to nový kůň, koupil jsem ho před týdnem. Nečekal jsem, že s ním budu mít takové potíže. I výstroj má směšnou, protože jinou nechce nosit." ,,Je mi jedno, jak vypadá! Jak se jmenuje?" ,,Směšný Monty. Je v malé jízdárně, aby měl alespoň nějaký pohyb." Dovedl Anne ke koni.
,,I když vypadá směšně, beru ho! Musím přece zachránit Concorda." řekla Anne, vyšvihla se na Směšného Montyho a ujížděla pryč ze stájí. ,,Hodně štěstí," popřál jí Herman.
NA CESTĚ
,,Nepřipadá ti to tady nějaké divné, Monty?" zeptala se koně Anne, i když věděla, že jí nemůže odpovědět. Směšný Monty pokýval hlavou. Anne si uvědomila záhladní problém: Neví, kde oáza klidu je! Najednou v hlavě uslyšela Frippův hlas: ,,Veď se svým srdcem." Anne tedy poslouchala své srdce, které ji vedlo správnou cestou. Najednou Směšný Monty zastavil. Anne se podívala a spatřila Anneánu, která se pošklebovala a seděla na koni, který se podobal Concordovi. Anne seskočila, Anneána též a Anneána se postavila před Anne.
,,Nikdy svého koně nezachráníš!" řekla nenávistivě Anneána. ,,Říká kdo?" odsekla Anne se stejným přízvukem. Anne udeří Anneánu a ta spadne na zem. ,,Jeď Monty!" vykřikne Anne. Směšný Monty zabral a tryskem uháněl pryč! Anne za sebou uslyšela Anneánu: ,,Tak tohle ti neprojde!" Dorazili se Směšným Montym do oázy klidu.
V OÁZE KLIDU
Anne vkročila do oázy a hned k ní přišel Frippův bratr.
,,Jsem Áripp. Co tě sem přivádí, Anne?" ,,Musím zachránit svého koně Concorda," řekla a vylíčila Árippovi co a jak se stalo." ,,Rozumím. Kterou rostlinu potřebuješ, ó Anne?" zeptal se Áripp. ,,Vlčí utrpení," odpověděla Anne. Áripp podal Anne rostlinu. Anne jela jako o život zpět do stáje.
V JÍZDÁRNĚ TOU DOBOU
,,Dneska ti to jde vážně skvěle, Starshine!" zavolá radostně Lisa. Starshine začal být unavený. ,,Dáme si jeden okruh a skončíme, jo?" navrhla Lisa, když viděla Starshinovu únavu. Najednou se však před nimi objevila Lisabella.
,,Teď vás dva zničím!" křikla Lisabella s nenávistí v hlase. Lisa se Starshinem přeskočila ohradu a prchala pryč pak zastavila... a zjistila, že zabloudila.
Dojede Anne do stáje včas?
Změní se Concordův stav?
Kam Lisa zabloudila?
A stane se něco Lindě?
To všechno se dozvíte v příštím pokračování.

praštěný starshine

13. června 2007 v 18:34
Klikněte a odkaz a poidívejte se na divného Starhina! staejně jako praštěný concord
PS.:dlouho se to načítá


chat

11. června 2007 v 10:30
tady si všichni klidně pište a řikej co se vám tu třeba nelíbí