Váš kůň Vás miluje. Ne pro Váš vzhled, ale pro Vaši lásku.

Leden 2008

3.bleskovka

19. ledna 2008 v 9:51 Bleskovky
A další bleskovka:
1.plemeno
2.původ (země)
3.líbí se vám tohle plemenoa jeli ste na něm někdy?
4.co chceš na diplom


2. bleskovka

11. ledna 2008 v 13:12 Bleskovky
Tak jo máme tu druho bleskovku
1.z jaké je to hry
2.kdo jí vydává
3.jak se jmenuje ků|ň a jezdkyně
4.co chceš na diplom

diplomy za 1. bleskovku

10. ledna 2008 v 21:57 Bleskovky
Tak tady sou ty diplomy
¨

vyjížďka která mě dost naučila

5. ledna 2008 v 13:53
Bylo krásné ráno. Sluneční paprsky mi pohladily oční víčka a já se probudila. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala, kde jsem, ale pak mi to došlo. Jsem u mé kamarádky v jezdecké škole, která se rozkládá v krásné krajiny Vysočiny. Ani chvíli neváhám, vstanu, obléknu si béžové rajtky, triko s dlouhým rukávem, vysoké jezdecké boty a do ruky si beru helmu potaženou sametem. Vyklouzla jsem z pokojíku v podkroví, ve kterém jsem trávila pobyt zde na farmě, potichounku sešla se schodů, abych nikoho neprobudila. Věděla jsem ale, že moje kamarádka Káťa, která mě sem přivedla už nespí. Určitě bude už někde se svým milovaným koněm Karamelem. Byl tak krásný, ale moje Naděje mi přišla ještě hezčí. Naděje je hnědka s hvězdou, plemena ČT. Má na předních nohách odznaky nad spěnkový kloub bílé. Karamel je kůň hodně připoutaný ke Katce. Katka si ho hodně rozmazlila, tak teď vyžaduje neustále pozornost. Má barvu jako karamel a je to myslím že nějaká směska, něco spojeného s arabem a haflingem, nevím to jistě. Má malý kvítek a na levé zadní noze by jsme našli bílou korunku, stejně tak na druhé zadní. Přední nohy má do půl holeně bílé. Vcházím do stájí s kapsami plných pamlsků. Zdravím jednu koňskou hlavu za druhou, každý ode mě dostal pamlsek s příchutí jablka. Ale pravé jablíčko jsem si šetřila pro Naději. Cestou jsem prošla i kolem boxu s Karamelem. "Dobré ráno Karamele! Dneska sedláš ty svou paničku?" neodpustím si malý vtip, když jsem uviděla Káťu, jak divně trčí zpod břicha koně. "Moc vtipné! Zdálo se mi, že Karamel má něco na břiše, ale nakonec to bylo jen smítko. Divím se, že už jsi vzhůru. Venku je krásně, nechceš si vyjet na vyjížďku?" Ozvalo se z Karamelova boxu. "Jasně!"
"Tak si vyhřebelcuj a osedlej Naději a vyrazíme!"
Bez řečí vyrazím k boxu, kde sídlí Naděj. Je to box hned vedle Karamelova boxu, takže si můžu s Katkou povídat.
"Jak se ti tu líbí?" Začala téma Katka.
"Moc, nejradši bych tu zůstala navěky!"
"To si myslíš teď, jsi tu teprve druhý den. Budeš ráda, že odsud budeš moct vypadnout!"
Pak jsme si povídali o koních a kam pojedeme, ale Katka nakonec řekla, že mě nechá překvapit. Byla jsem docela zvědavá, tak jsem byla ráda, když jsem Naději vyhřebelcovala a vyčistila kopyta a osedlala jí. A jelo se. Šli jsme za Katkou. Vyšli jsme ze stájí, pak si vyskočili do sedel a upravili třmeny. Dala jsem si o dírku kratší, když jedeme do terénu. Pak jedeme na jízdárnu, kde krokujeme 5 koleček, pak klušeme. Já osobně jsem ještě tenkrát v životě necválala, takže jsem se jen dívala na to, jak Káťa s Karamelem cválají a skočili si kolmák. Když jsme byli rozhýbaní, vyjeli z jízdárny a jeli jsme po louce. Na louce mi Katka řekla, ať si naklušem do lehkého klusu. Naděje mě poslechla. Hezky jsme překlusali louku, pak jsme se napojili na polní cestičku. "Tady tu cestu jsem s Karamelem vyšlapala já, jak tudy často jezdíme, mám to tu moc ráda. Vezmu tě na místo, které mám úplně nejraději. Připrav se, budeme zase klusat!" Byla jsem zvědavá na to místo. Pravidelně jsem s Nadějí klusala v pracovním klusu, nedávala jsem pozor a tak se se mnou Naděje rozcválala. Začalo mě to házet dopředu a dozadu. Když jsem se vzpamatovala z toho, že cválám, tak jsem si vzala Naději víc na otěž a začala jsem si cval docela užívat. Hodně jsem o něm četla a tak jsem věděla, jak se chovat. Karamel automaticky přešel do cvalu také. S Káťou to bylo horší.tohle totiž vůbec nečekala as tak na koni začala balancovat. Naštěstí se v sedle udržela. "Zastav! Slyšíš? Zastav!!!" slyšela jsem, jak na mě Katka ze zadu volá. Přecházím tedy s Nadějí do kroku a jdeme směrem k ní. "Promiň, Naděje začala cválat a…" Katka mě však nenechala větu dopovědět a zeptala se ustaraně: "Jsi v pořádku? Jsi celá? Nestalo se nic? Jak to, že Naděje začala cválat? Asi s ní není něco v pořádku, přece jen je mladá a k tobě se moc nehodí, když moc dlouho nejezdíš. Ale vedla sis dobře!" "Ne! Naděje za nic nemůže, já jsem nedávala pozor, přemýšlela jsem a povolila jsem otěže, tak toho zneužila a zacválala si. Bylo to super! Ze začátku to super nebylo, ale pak jo!" Bránila jsem Naději. Katka pokývla, jako že mě chápe a jeli jsme krokem dál. Jeli jsme dlouho krokem, pak jsme nakonec naklusali. Mě už krokem nebavilo moc chodit, i když příroda byla krásná a Naději s Karamelem také ne. S Káťou jsem vesele konverzovala o stáji, kam chodím do jezdeckého oddílu, o závodech, které nyní budou Katku s Karamelem čekat. Ale stále mi něco chybělo-trocha adrenalinu. Jak tak klušeme, tak Katka mě upozornila, že teď půjdeme z prudkého kopce, ať se připravíme do kroku. Samozřejmě Naději se do kroku nechtělo, tak jsem měla co dělat, abych jí přinutila do kroku. Nelíbilo se jí to, když krokovala, až vykopla. Naštěstí Karamel jel vedle nás, tak se nic nestalo. "Ten kůň je pro tebe…" začala Katka větu, ale už jí nedokončila, protože jsem jí skočila do řeči a řekla jsem: "Perfektní!" Teď přišla ta chůze z kopce. Tenhle kopec byl opravdu strmý a já chodila v Praze jen z malých kopečků, takovýhle drškopád jsem ještě nejela. "Teď se opravdu hodně zakloň!" zařvala na mě Katka zepředu. Opravdu hodně jsem se zaklonila. Vše šlo v pohodě, dokud Naděje nezačala couvat. Z toho kopce se jí opravdu nechtělo. "ŤUKNI JÍ BIČÍKEM!" křičela opravdu nahlas Katka a pokračovala: "NECHÁPU TO! OBVYKLE JDE, KDYŽ JE PŘED NÍ KŮŇ! Ťukla jsem Naději 3 bičíkem, nikoli ale sílou, to bych nikdy neudělala! Naděje jen podrážděně zvedla hlavu a couvala ještě víc. "Takhle to nepůjde!" řekla si sama pro sebe Katka, ale já to slyšela. Otočila Karamela, pobídla ho do kroku do kopce a udělala opravdu perfektní stehnový sed. Karamel v pohodě kopeček vyšel. "Tohle takhle nepůjde. Dolů jí nedostaneme, musíme to vzít oklikou. Kdybychom jeli tudy, tak by jsme pět minut klusali a byli by jsme tam. Takhle, když by jsme cválali, tak tam budeme za deset minut. I když je pravda, že pojedeme teď krásnou krajinou, loukou, na louce si zacváláme, pak budeme jen klusat a krokovat. Cestou zpět pojedeme hodně klusem a krokem. Na cval zapomeňte!" řekla nám Káťa své plány. Já jsem byla zticha. Jeli jsme krásnou alejí, byla to krása! Naděje je dost vysoká, takže jsem dosáhla na větve stromů. Někdy se mi ale nelíbilo, že je Naděje tak vysoká. Například při nasedání nebo při jízdě pod nízkými stromy. "Jak to, že koně jdou pod těmi nízkými větvemi?" zeptala jsem se, když mi po zádech přejely ostré větve stromu "Protože vědí, že se pod ně vejdou. Na tebe však zapomenou!" zasmála se Katka. Dál jsme si vesele povídaly, smály se, užívaly jízdu. Naděje už se chytala, že si opět zacválá, ale já jí včas zastavila takže neudělala ani jeden cvalový skok. Konečně jsme přijeli na tu louku. Katka s Karamelem začali cválat a Naděje se už těšila, žen jí pobídnu také. K jejímu zklamání jsem jí z klusu zpomalila do kroku. Asi si myslela, že už cválat nebudeme-naopak, z kroku je cval nejlepší! Tak se zaradovala, když ucítila pobídku ke cvalu. Cval jsme si opravdu vychutnávali. Jakýmsi způsobem se mi na tváři vykouzlil krásný úsměv. Nechtěla jsem z cvalu přejít zpět do klusu, ale musela jsem, přece jen jsem cválala podruhé v životě a věděla jsem, že vše dělám blbě. Pak už byla jen chvíle klusu a dorazili jsme tam. Takovou krásu jsem v životě neviděla. Bylo vidět, že je to tam udržované, už i z toho důvodu, že to bylo oplocené a Katka měla od branky v plotu klíč. Nebudu vás dlouho napínat. Byl tam krásný, čistý rybníček, ve kterém plavaly rybky všech barev a druhů. U rybníku stála velká vrba a okolo byly krásné luční květiny. Kdybych to na vlastní oči neviděla, neuvěřila bych. U rybníčku na břehu byla krásná, bílá chatka, od které měla Káťa také klíč. "Prosím, podrž mi Karamela," poprosila mě Katka a jakmile sesedla, podala mi do ruky Karamelovy otěže. Já jsem zůstala v sedle. Katka odešla k budce a pak tam chvíli zůstala. Převlékla se do plavek. "Je mi líto, že jsem ti neřekla, že si máš vzít plavky. Mám tu jen svoje. Ale můžeš jít koně plavit v tomhle oblečení, chceš? Přikývla jsem. Podala jsem Katce Karamelovy otěže, seskočila jsem a poprosila jsem jí o ohlávku s vodítkem. Katka zašla do budky a přinesla 2 ohlávky s 2 vodítky. Dala mi jednu ohlávku s vodítkem a já je nasadila Naději a uvázala jí. Sundala jsem si boty, přilbu a rukavice a odložila bičík. Katka mezitím připravila koně na plavení. Zavedla jsem si tedy koně do vody a ve vodě na něj vyskočila. Naděje vodu miluje, tak tam řádila a dováděla a já měla co dělat, abych zůstala na jejím hřbetě. Taky, že jsem 3 spadla! Byla jsem celé promočená a záviděla jsem Katce, která měla mokré jen nohy a ještě nespadla. Pak už jsme vylezli z vody, chvíli osychali na slunku a jeli jsme zpět domů. Opravdu už jen klusem a krokem =).

Smutný konec

5. ledna 2008 v 13:43


Tohle se stalo jednoho listopadového odpoledne roku 2004. Se ségrou jsme si řekly, že si pojedeme ke kamarádovi zajezdit na koních. Má 4 westernové koně a jezdí závodně rychlostní a pracovní disciplíny. Zavolala jsem mu a domluvila jsem se s ním na jedno sobotní odpoledne, že pojedeme tak na 3 hodinovou vyjížďku. Přijely jsme tam okolo 12:30, odchytly jsme si koně ve výběhu a vypucovaly je, pak jsme je společně nauzdili a nasedlali. Okolo 13:15 jsme vyjeli. Nejdříve jsme museli projet hezky pomalu vesnicí, ale na louce za ní jsme pobídli koně do lehčího cvalu. Bylo vidět, že koně nebyli dlouho pod sedlem, byli celí nedočkaví vyrazit a tak jsme jim povolili. Samozřejmě ti mezi sebou ihned začali závodit, ale nám to nevadilo, bylo to do mírného kopečka a bylo to super. Nahoře jsme začali zpomalovat. Martin už jel krokem, já ho pomalu dojížděla a nahoře jsme se ohlídli, kde zůstala ségra. Ta už toho svého taky zbržďovala, ale najednou byli oba na zemi. Stalo se to tak rychle, že jsme vůbec nevěděli co se stalo. Rychle jsme otočili koně a jeli k ní. Ségra už stála, naštěstí se jí nic nestalo, jen měla naraženou nohu, jak na ní Silák spadl. Ten se ale nezvedal. Jen tam ležel a chrčel. Seskočili jsme z koní, odepli mu sedlo, aby ho neškrtilo a pokoušeli se mu pomoct zvednout na nohy. Ale vůbec se nám to nedařilo, neměl vůbec sílu stát. Zkoušeli jsme to asi minutu, ale on vůbec nespolupracoval. A pak najednou - konec. Nedýchal a zůstal mu jen ten skelný pohled. Už jsme věděli co se stalo - selhalo mu srdíčko. Bylo mu už 25 let, ale byl tak plný elánu. Bylo to strašné, taková beznaděj. Nikdy mi ještě neumřel kůň před očima. Všechny nás to strašně vzalo, Martin se sice držel, ale bylo to těžké. Měl toho koníka od hříběte. Bylo to moc smutné. Sedla jsem si k jeho hlavě, hladila ho přes oči a po nozdrách a brečela jak malý dítě. Oni zatím jeli domů pro avii, aby jsme ho měli na čem odvést. Když přijeli, naložili jsme ho na korbu a odvezli k výběhu. Martin někde sehnal bagr a vykopal na kraji ve výběhu díru a tam jsme Siláka pohřbili. Určitě by si to tak přál, zůstat mezi svým stádečkem. Tak skončil dlouhý život jednoho moc vyjímečného a nadaného koně, ryzáka s lysinkou a podkolenkama. Byl to šťastný život, když byl ještě v kondici, vyhrával jeden závod za druhým a když ho Martin přestal brát asi v 18 na závody, užíval si spokojeného stáří jen ve výběhu a na vyjížďkách. Myslím, že zemřel šťastný. Dožil se krásného věku, neměl žádné zdravotní potíže a nic ho netrápilo. Zemřel při tom, co dělal nejraději - při závodění a mezi svými "kamarády".

Smrt Lorety

5. ledna 2008 v 13:34
jednou k nám na farmu přivezli novou soukromou koblku, jmenivala se Loreta. Bla na farmě ani ne měsíc a moc se jí tu líbilo, jednou se vváděli koníci na pastvu a Loreta pochopitelně s nimi. Koníci na pastvě zůstali přes noc a druhý den se vedli zpátky, po pár týdnech šla Marcela přepočítávat koně, jako obvykle a zjistila že Loreta jí chybí, šla tedy s pár holkama co byly na tábře na pastvu a loretu hledala. Až v hodně vzdáleném rohu pastviny byl kopec a když ho marcela a holky přešly, uviděli mrtvou Loretu, měla v sobě otvor po kulce´=o((. Marcela si vzpomněla na oplce, který jí vyjrožoval, že pokud ty koně nebudou pořád ve stáji, pozabíjí je. Takže začal loretou.
Já jsem u toho naštestí nebyla, ale je mi to strašně líto jako každýho zvířete který umřelo kvůli člověku. Není to asi moc dlouhé, ale píšu tyhle řádky jako vzpomínku na Loretu.

Narozeninový dárek

5. ledna 2008 v 13:26

Byla jednou jedna dívka a ta milovala koníky.každý den jezdila do stáje a vubec si nevšímala svého okolí,jen koní.Blížil se den jejich slavných narozenin a strašně se na ně těšila.Vždycky si přála svého koníka Frisáka kterému by dala jméno Diablo,ale věděla že jeji rodiče nejsou moc bohatí aby koníka mohly koupit.Když byl konečně den jejich narozenin nadskakovala nedočkavosti do pěti hodin kdy se měla setkat celá rodina. ,,Trrrrr!!!'' bylo slyšet od dveří zvonění očekávané babičky a dědečka.Otevřela dveře a bouřlivě se začala vítat s Babičkou a s Dědečkem.Na stole bylo plno dárku,6 balíčku a 3 obálky.V prvním balíčku byla sada knížek ,,Můj vysněný kůň Diablo''.Rozhodla se že ostatní balíčky byly moc velké a že se radši pustí do obálek.V prví obálce bylo 500Kč a ve druhé bylo přání od tety z Hovězího a 200Kč.Třetí obálka byla jenom se zprávou ,,Jdi za dům''.Rozběhla se tam plnou parou a uviděla krásného frisáka.Se slzy štěstí se rozběhla přímo k němu a objala ho.Děkovala rodičům a za odměnu dostaly pusu.Pak ale na řadu přišla ta špatná zpráva.Maminka ji řekla že zatím než se vybuduje stáj bude muset koník pojmenovaný Diablo zustat ustájený ve stáji 10 Km od nich.Najednou ze slz štěstí, byly slzy smutku. Dny se couraly a stáj né a né být dostavěná.Až konečně jednoho dne přišla unavená ze školy a měla dost blbou náladu,podívala se jak je stavění stáje daleko a viděla postavěnou stáj i s Diablem.Konečně vytáhla dárky které od narozenin neviděla protože to byly potřeby pro koníka jako sedlo ,uzdečka,čištění ,solný liz atd. Nasedlala Diabla a nauzdila a vyjela si s ním k lesíku.Další den se rozhodla že ho vycvičí na parkur.Nejdříve ho rozhýbala a pak si nastavila nejnižší překážku.Za pár dní byl koník připravený zúčastnit se svého prvního závodu.Když konečně přišel den závodu byla Eva velmi nervózní a Diablo jak by smet.Když konečně na startovní čáru zavolaly jejich jména,nervozita z nich spadla.Projely trasu bez chyby a docela rychle.Největší ale bylo překvapení když bylo vyhlášení a ozvalo se ,,Eva Suchá a její kůň Diblo jsou vítězi dnešního závodu v parkuru!!!''Celá šťastná nakládala Diabla do přepravky ,Když dávala nástupní prkno byla celá červená a pyšná.Vzala Diabla za uzdečku a pomalu ho vedla do přepravky.Když zrovna kolem šla holčička a začala na koníka volat ,Diablo se lekl a spadl z prkna.Nemohl se postavit a Evča začla plakat.Zavolala veterináře který do pěti minut byl tam.Říkal že diablo bude v pořádku ale už nikdy nebude moct závodit.Evča z toho byla celá neštastná a už nikdy nechtěla s žádným koníkem závodit kvůli jedné blbé nehodě:-((

Hříbě Peny

5. ledna 2008 v 13:23
Stalo se to už kdysi dávno.Na jednom malém,chudém statku se právě mělo narodit hříbě,anglický plnokrevník.Porod byl velmi těžký a klisna hned po porodu umřela,ale hříbě žilo.Hříbě dostalo jméno Peny.Bylo to krásné hříbě,jako kdyby matce z oka vypadla.Hříbě bylo velmi hravé a děti jej milovali,skotačili s ním a podstrojovali mu.Snažili se mu nahradit mámu a šlo jím to skvěle.Když hříběti bylo půl roku, děti jej jako každé ráno brávali na pastvu ,když v tom se hříběti podlomila noha.Začlo kulhat a děti nevěděli co s tím a zavolali rodiče a ti pak veterináře.S hříbětem to bylo velmi vážné.Už skoro na nožičku nemohlo došlápnout.Bylo to velmi těžké rozhodnutí,ale museli nechat hříbě utratit aby se netrápilo.Udělali mu krásný hrobeček ,kde mu dali plno krásných kytiček.Děti z toho byli velmi smutní.Byl to dost perný den a tak šli děti spát.V noci je vzbudil nějaký rámus a řev.Podívali se z okna a uviděli jak jim nějací cizí lidé ničí hrobeček Peny a vyndávají ji ven z hrobu.Zjistilo se že to byli Romové a mrtvé hříbě pak snědli. Velké zneuctění památky našeho milého hříběte Peny.Toto je pravdivý příběh který se odehrál před mnoha lety:-((


Falstebo a já

5. ledna 2008 v 13:21
Od května 2005 jezdím v JK Heroutice.V dubnu 2006 jsem se dívala na internet na fotky ze závodů,které se konaly v JK Heroutice a uviděla jsem tam,jak dcera majitelů Heroutic Janča jede na koníkovi Falsterbo.Ještě v dubnu jsem do Heroutic jela na soustředění,a tam jsem ho uviděla na vlastní oči.Byl NÁDHERNÝ!Měla jsem ho ráda,ale mohla jsem za ním jen chodit a čistit ho,protože ho Janča měla ve své sportovce (sportovní stáj kde má své koně),a mohla na něm jezdit jen ona.Když jsem na další soustředění přijela v červnu 2006,už tam nebyl.Jedna holka mi řekla,že ho Janča prodala protože jí nestačila jeho výkonnost (skákal ZL).Strašně jsem kvůli tomu brečela.Jednou,když jsem se na internetu koukala na fotky ze závodů v JS Opatrný Hořovice,viděla jsem tam Falsterba jak na něm jede parkur L Jitka Opatrná.Hned jsem do té stáje napsala mail,jestli je to opravdu Falsty atd...,a oni mi asi za týden odepsali.OPRAVDU to byl ON!Takže teď momentálně se chystám jet do Hořovic se na něj podívat...Příběh je PRAVDIVÝ!

Dívka s koňskou duší

5. ledna 2008 v 13:19
Karolína žije s mámou a tátou ve vesnici, kde bylo moc hezky ale prázdno. Neměla kamarádky, protože kolem žádné nebydleli. Ale jedno měla ráda moc. Koně. S těma se cítila jako v ráji. Ve stáji trávila všechen svůj volný čas. Někdy tam byla až moc dlouho, což se její mámě nelíbilo. Bylo ji 13 let a ráda by si vybudovala autoritu v rodině...
,,Zase jsi doma tak pozdě?\" Křikla po Káji její mamka hned jak se otevřeli dveře. ,,Ach jo... Na tohle jsem se těšila ze všeho nejvíc!\" Vydechla Kája a popadla jednu z palačinek co leželi na talíři v kuchyni. ,,Měli jsme...ve stáji...spoustu práce...\" Řekla s plnou pusou. ,,Polkni mladá dámo!\" Zlobila se na ni máma, paní Dvořáková. Karolína obrátila oči v sloup, popadla ještě jednu palačinku co byla na obzoru a narvala ji do pusy. Poté vyběhla po schodech do svého pokoje a zavřela za s sebou rozvrzané dveře. V pokoji to šlo cítit pachem ze stáje a na zdech bylo plno plakátů s Frískými koňmi. Hodila s sebou na postel a dívala se do prázdna. Najednou si všimla obrovského pavouka lezoucího v koutě po zdi a zděšeně vypískla. Vyběhla s pokoje a dívala se na ohavnou potvoru. ,,To tu snad nikdo neuklízí!?\" Zaklela a odmítala se do pokoje vrátit. To už dorazila do pokoje hlava rodiny, otec Karolíny, pan Dvořák. ,,Vy ženské toho naděláte...\" Zamrmlal a rozmáčknul pavouka. ,,Byla jsi u koní zas pěkně dlouho. Teď jdi spát! Podívej se kolik je!\" Ukázal na hodiny a Karolína zapadla do postele. Ráno se vzbudila v 8 hodin, hodila na sebe staré oblečení určeno ke koním a vyběhla do dalšího horkého prázdninového dne. Léto bylo v plném proudu a slunce ji svítilo do očí. Už došla do stáje. Z boxů se ozvalo odfrkávání koní a několik krasavců vyhlédlo ke dveřím, kdopak to asi je. Starší dívky co vyhazovali hnůj se na ni jen podívaly, otráveně mezi s sebou něco špitly a věnovali se dál své práci. Kája se jen dobrosrdečně usmála. ,,Taky přeji krásné ráno!\" Řekla a šla kolem boxů. Dívky ze stáje ji neměli rády protože byla oblíbená u majitelky. Záviděly ji a tak nad ní ohrnovaly nos a nikdo z nich se s ní nechtěl bavit. ,,Ahoj Sáro! Ty krasavice!\" Pozdravila klisnu a obdarovala ji dobrotou. Postupně se zdravila s každým koněm až konečně došla k tomu nekrásnějšímu koni ve stáji, Diablovi. Byl to Fríský kůň, právě to plemeno které měla Kája nejradši. Pozdravila jej a také mu dala suchý chleba, kostku cukru a obité jablko. Vlezla za ním když v tom se za ní ozvalo nesouhlasné zabručení jedné 15 leté dívky. ,,Zrovna jsem mu chtěla vyčistit box! Musíš k němu pořád lézt? Nemůže tě beztak ani cítit!\" Diablo však nevypadal že by mluvila pravdu. Něžně Karolíně funěl do vlasů a spokojeně pofrkával. ,,Laskavě na mě nemluv takovým tónem! Jsi rozmazlená jako 5 leté děcko Hano!\" Oplatila jí to Karolína a zašklebila se na ni. Hanka velice uraženě a hluboce dotčená hodila vidle s velkým rachotem na zem a odběhla ze stáje. Potom ke Karolíně přišla Kristýna a s nerudným pohledem na ní začala chrlit, co všechno má udělat. ,,Takže... Vyčistíš box Richardovy, vyhřebelcuješ Sonyho, pozametáš uličku mezi boxy...\" Stála a počítala na prstech kolik ji uložila práce. Kristýna vždy chtěla Karolínu zmordovat. ,,...nakrmíš Sáru, vytáhneš do výběhu Tonyho-\" ,,Laskavě mi přestaň říkat co mám dělat!\" Přerušila ji Karolína. Kristýna se na ní vražedně podívala, udělala nějakou grimasu a poté ze sebe dostala: ,,Ale nebudeš tu jen tak sedět!\"

,,Neboj... Nejsem taková, jako ty. Že si vezmu na klín hromadu klobás a začnu je spásat.\" Odsekla Kája. ,,Ty malý, rozmazlený...!\" Kristýna se chystala říct něco hrozivého. Naštěstí přišla majitelka, paní Lišková. ,,Přeji krásné ráno!\" Usmála se a najednou začal být ve stáji hluk. Všechny koně zařehtali a vítali svou paní. Kristýna se otočila se slovy ,,Uvidíš jednou, zač je toho loket!\" a zmizela v Tonyho boxu. Karolína se vydala směrem k Sonymu. Otevřela jeho box a nádherný Paint se na ni zvědavě podíval. Poté ji poznal a přišel k ní. Kája mu dala ještě to, co ji zbylo. ,,Kajdo! Jakpak se ti vede zlato?\" Přišla ke Karolíně majitelka. ,,Skvěle paní Lišková...\" Zabručela. Přímo nenáviděla jak ji říkali Kajdo. Zvláště majitelka. Zatáhla majitelce za rukáv. ,,Můžu si někoho osedlat a jet se projet?\" Zeptala se. ,,Ano Diabla.\" Řekla. Karolína se ohromeně podívala na majitelku. Byla přesvědčena že špatně slyšela. ,,P...prosím??\" Natahovala uši. ,,Diabla zlato, Diabla!\" Zdůraznila. Karolína tou největší radostí poskočila. Nemohla uvěřit vlastním uším... Ještě nikdy na svém vytouženém koni nejela. Rozběhla se do stáje, vyhřebelcovala jej, osedlala a nauzdila a doprovázena nesouhlasným syčením ostatních si jej vyvedla ven. Podkovičky mu pěkně klapaly. Nasedla na něj a pocítila, jak že někdy může být její největší sen pohodlný. ,,Kéž by jsi byl můj...\" Zamyslela se a hladila hřívu, Diablovu největší pýchu. Pobídla jej a pomalým krokem se rozjeli. Když se otočila viděla ještě v okýnkách kyselé obličeje ostatních. Věděla že každý ve stáji se na něm touží projet. Mírně jej pobídla a když dojeli krokem na louku, rozcválal se. Něco tak nádherného Karolína ještě nezažila. U jiných koní se musí každý při cvalu držet aby nespadnul. Jak krásně Diablo přes louku plaval. Jen ladně šlehal nohama a tělo se pod Karolínou jen chvělo, takže vůbec nenadskakovala. Ale pravda byla, že víc se klepala Kája než Diablo. Vzala všechnu svou schovanou odvahu a jemně se pustila otěží. Dala ruce volně před sedlo a hladila Diablovu dlouhou a hebkou hřívu. Jemně ji prokluzovala mezi prsty. Znova se chytla otěží a zabrzdila koně. Šel už jen krokem přes pole kde roste obilí a Kája zpozorovala stařenku jak se vláčí s holí přeš hlínu. Zavrtěla hlavou a jeli dál. Došla k jezeru a sesedla s koně. Diablo se začal pást. Karolína si sedla k vodě, sezula boty a dala nohy do vody. Slastně se zašklebila. ,,Úleva v horkém dni...\" Dívala se naproti na břeh, kde je hejno slepic. Najednou uslyší dívčí hlásek. ,,Jé! Ten je krásný! Já se na něm svezu!\" Vypísklo malé děvče. ,,NE! Jdi od něj!\" Vyskočila Kája na malou holku která se chystala nasednout na Diabla. Dívenka se rozplakala a běžela kdesi do křoví. Kája se zamračila a radši šla k Diablovi. Pohladila vraníka po čele a koukla se mu do očí. ,,Nikdo ti neublíží. Slibuji...\"

Když se Karolína vrátila do stáje všechny dívky na ní házely nenávistné pohledy. ,,Neublížila jsi mu!?\" Přišla ke Káji Kristýna a vytrhla ji Diablovi otěže z ruky. ,,Jsi toho schopná!\" Zasyčela jedovatě. Karolína se na ní nerudně podívala. ,,Neboj se. Nejsem vrah koní!\" Poté chytla zpět otěže nechápavého Diabla který se díval z jedné na druhou. Ještě nikdy neviděl Káju tak rozčílenou. Karolína zavedla Diabla do boxu a vyhřebelcovala mu už tak lesklou srst. Chvilku u něj byla a říkala mu své zážitky. Diablo cvrnkal ušima a pozorně ji naslouchal. Karolína si s Diablem povídala a byla ráda že má kamaráda. Když se venku začalo stmívat, dala Diablovi pusu na čumák a vydala se domů. Když přišla domů, paní Dvořáková ji obklopila narážkami na to, že je doma tak pozdě. Kája si zacpala uši a šla si po svých do pokoje. ,,Uf!\" Řekla když konečně neslyšela matčinu kritiku. Dala batoh na postel a nadechla se vůně koní jenž v pokoji cítila. Pak se podívala na jeden z plakátů kde byl zachycen Fríský kůň ve cvalu. Byla ospalá a tak bez osprchování ve věcech od koní lehla do postele a usnula. Na druhý den se ráno probudila a opět běžela do stáje. Vzala si povolení od paní Liškové že si zase může vzít Diabla. Rozjela se na něm a zase se pustila otěží. Blížila se k jednomu prudkému kopci. Postavila se s Diablem na jeho vrchol a dívala se do krajiny. Najednou za s sebou uslyšela zběsilé štěkání psa. Diablo se zděšeně otočil a když viděl psa, divoce zařehtal. ,,Diablo!\" Křičela zoufalá Kája která si poprvé v životě nevěděla rady. Diablo prudce vystartoval tryskem z kopce. Nohy se mu podlomili a spadnul na zem. Sjížděl z kopce po štěrku i s Kájou. Ta cítila jak jí bolí celé tělo. Vymkla se ze sedla a zůstala zachycena o klacek, který se tam povaloval. Dívala se jak Diablo rychle klouže po štěrku dolů. Chtěla se postavit ale bolavé nohy jí to nedovolili. ,,Diablo!\" Zakřičela s plných plic. ,,Né prosím!\" Snažila se mu jít na pomoc ale nemohla se zvednout. Viděla daleko pod s sebou bezvládnou černou tečku. Najednou se ji bolestí zatmělo před očima. Probudila se a ležela v měkkém lůžku v nemocnici na pokoji. Kolem to vonělo desinfekcí. Všechno ji bolelo. Ležela a nudila se. Zatracený pes řekla si. Kdyby se tam neobjevil tak by se Diablo nevyplašil... Najednou se zvedla a bodlo ji v zádech. Diablo! Co je s ním!? Naposled jej viděla bez hnutí ležet hluboko pod s sebou. Dveře se otevřeli a dovnitř vešla nějaká žena. ,,Slečna Dvořáková?\" Zeptala se a podívala se na Karolínu. ,,Jsem veterinářka. Přišla jsem-\" ,,Co je s Diablem!?\" Vpálila ji do řeči Kája. Veterinářka se zatvářila soucitně. Posadila se ke Karolíně a chytla ji za ruku. ,,Je mi líto. Byl celý bolavý, hrozně podřený a šíleně trpěl. Sotva se držel při životě. Utratili ho. Kdyby to neudělali stejně by do pár hodin zemřel ale trpěl by. Tak to bylo rychlé a bezbolestné...\" Ta slova Karolínu bodla u srdce. Bolelo ji to víc než všechno zranění. Hystericky zakřičela a cítila jak se jí v očích hromadí slzy. Veterinářka ji objala a snažila se jí uklidnit. Karolína brečela a nevěděla co bude dělat. Věděla ale, že se to stalo kvůli ní, protože s ním jela na ten kopec. Chtěla by se s ním naposled vidět a rozloučit se s ním! Proč on! Přála si všechno vrátit zpět. Už nikdy jej neuvidí. Už nikdy si nepohladí jeho srst a nikdy nebude rozčesávat jeho nádhernou hřívu a ocas. ,,Já nechci! Nechci aby byl mrtvý! On přece nemohl zemřít!\" Křičela a promítala si v paměti jeho nádherné oči které se na ní dívali. Jak ji funěl láskyplně do vlasů. Celý svět se jí zbortil. Nevěděla co si má počít. Nevěděla jestli pro ní bude mít život nadále smysl. S nikým už si nepopovídá. Máma byla věčně v práci nebo u televize a táta v dílně. Za 2 týdny ji už pustili z nemocnice. Když přišla do stáje a uviděla Diablův box, hned ji v očích šimrali slzy. Všechny dívky plakali a paní Lišková byla zavřená ve své kanceláří nad stájí. Kristýna běžela Karolínu objat. Kája to chápala. Řekla všem, že už nepřijde. Že by ji to všude Diabla připomínalo. Odešla odtamtud. Bylo ji líto že některé koně neuvidí. Ale nerozloučila se s nima, protože by brečela ještě víc. Nikdo ji nenaslouchal tak moc, jako právě Diablo. Kdyby si ho ten den nenasedlala a nejela na ten hloupý kopec nic z toho by se nestalo. Ale čas se nedá vrátit. Ztratila svého nejlepšího kamaráda, Diabla a to už se bohužel nezmění. Vzpomněla si na svou větu co mu řekla. Slib který mu dala a nedodržela.... Nikdo ti neublíží. Slibuji......


krajinky 2

4. ledna 2008 v 17:47

krajinky

4. ledna 2008 v 17:46

1 bleskovka

3. ledna 2008 v 19:40 Bleskovky
1.co je to za plemeno?
2.odkud pochází?
3.k jaké disciplíně se nejčastěji používá?
4.co chceš za diplom

Nelly Furtado-say ti right

2. ledna 2008 v 8:40
In the day
In the night
Say it right
Say it all
You either got it
Or you don´t
You either stand or you fall
When your will is broken
When it slips from your hand
When there´s no time for joking
There´s a hole in the plan

Oh you don´t mean nothing at all to me
No you don´t mean nothing at all to me
Do you got what it takes to set me free
Oh you could mean everything to me

I can´t say that I´m not lost and at fault
I can´t say that I don´t love the light and the door
I can´t say that I don´t know that I am alive
And all of what I feel I could show
You tonite you tonite

Oh you don´t mean nothing at all to me
No you don´t mean nothing at all to me
Do you got what it takes to set me free
Oh you could mean everything to me

From my hands I could give you
Something that I made
From my mouth I could sing you another brick that I laid
From my body I could show you a place God knows
You should know the space is holy
Do you really want to go?